Jsem perverzní? Možná že ano. Co to vlastně znamená být perverzní? Kde je ta hranice? Asi velké téma na velkou diskusi…Každopádně je to velmi kontroverzní téma.
Pro mě to znamená mít ráda něco, co nějak úplně nelze zařadit do krabičky “normální” - tudíž běžně viděné, provozované a přijímané. Jako je například technika BDSM. Před pár desetiletími by mě jistě upálili. A kdoví jestli to opravdu neudělali :) (občas mám ten pocit, když se na toto téma hovoří). Ano, mám ráda něco, nad čím někteří lidé kroutí hlavou a nechápou to. Je krásné si to přiznat a mít se ráda i s touto zvláštností.
Měla jsem nový zážitek. Setkání s touto hrou. Ano, vnímám to opravdu jako hru. Krásnou, láskyplnou a pokornou hru. Zní to divně? Že vás někdo sváže a naseká vám na zadek? To, že by se mi mělo líbit? Jsem snad cvok? Proč bych se jako měl/a nechat mlátit? Naskakují vám podobné otázky? Je to prostě “nenormální”? Ano, já vím :)
Jsem žena, která ráda poznává hloubky a různá temná místa. Na mnohých jsem byla a nevěděla, co si tam počít. Chtěla jsem z nich utéci a zavírala před nimi oči. A čím víc jsem ta temná místa odmítala, tím hlouběji jsem se do nich nořila. Život je o harmonii. O polaritě. O jing a jang. O protikladech. O dvou světech. Pokud chceme prožívat naplnění a hluboké prožitky, je třeba se vydat na oba konce. Poznat nepoznané. Pochopit nepochopitelné. Přijmout nepřijatelné...
Už jsem to mnohokrát psala, ale nikdy v souvislosti se sexualitou. Bez tmy není světlo. Bez zimy nepoznáme teplo. Bez strachu nepoznáme lásku.
Otevřít se bolesti a strachu, přijmout je s pokorou a láskou, je pro mě branou k neskutečnému prožitku. Je to pro mě branou k životu. Proč? Protože život je pro mě vlastně taková velká BDSM hra. Nikdy nevíme kdy a kdo nás sváže a komu to dovolíme. Někdy si myslíme, že nás jen tak drží za ruce a soustředíme se na něco jiného a nejednou zjistíme, že jsme svázaní. Někdy si o to přímo říkáme. Chodíme světem a na čele máme napsáno, prosím spoutej mě. Hra na oběti a tyrany. Že to tak není? Ale kdepak :) Aspoň na chvíli přiznej, že to tak vždycky je! Že si přejeme ovládat a zároveň být ovládáni. Být submisivní i dominantní. Máme to v sobě všichni. A každý z nás se někdy drží v jedné roli a podruhé v té druhé. Jen si to většina lidí nechce vůbec přiznat. Bojují s tím, místo aby to přijali a naučili se toho využívat k vlastnímu hlubokému prožitku a stabilitě.
Lidé, kteří vědomě hrají tuto hru si to přiznali. Odhodili veškeré masky a přistoupili k životu jako ke hře. Ale ke hře, kde si svoje masky nasazují vědomě a právě po dobu té vědomé hry. V “normálním životě” už nemají potřebu je nosit. Jsou autentičtí. Pravdiví. Spokojení. Láskyplní. Pokorní. Jsou prostě živí.
Poznala jsem úplně nový rozměr života. Něco, o čem jsem jen v hloubi duše snila. Nedávno jsem to vyslovila nahlas a uvědomila jsem si, že tuto svou stránku nejen přijímám, ale i miluji. Že se nemám za co stydět. Že jsem prostě tak trochu jiná. Měla jsem spoustu let pocit, že jsem nějakým způsobem “poskvrněná”, špinavá, divná a nepřijatelná. Taky jsem byla… sama pro sebe. Tolik bolesti, kolik mi přineslo nepříjímání sebe sama za něco, co je pro spoustu lidí krásné, hluboké a láskyplné, nemůže nikdy přesáhnout bolest, jakou jsem přijímala při těchto hrátkách… Cítila jsem se v bezpečí. Přesto, že jsem měla svázané ruce. Odevzdaná. Otevřená. Pokorná a přijímající.
Jsem nesmírně vděčná sama sobě i lidem, kteří vstupují do mého života a nastavují mi to křišťálové zrcadlo. Vidím se v něm a chce se mi plakat. Nad krásou, kterou tam vidím.
Nerozumíš mi? To vůbec nevadí. Tato zpověď je velmi specifická a porozumí jí pouze pár lidí. Těch, kteří žijí podobný příběh. Těch, kteří se za něco odsuzovali a právě jsou připraveni s tím přestat… Pokud mi rozumíš a chápeš co říkám, vítej “doma”. Tam, kde jsi úžasnou bytostí taková/ý, jaká/ý jsi. Ať už máš rád/a cokoli...
Během jednoho víkendu jsem prožila velmi intenzivní paniku, strach a děs, to vše, co se ve mě dlouhá léta schovávalo a já jsem se bála to prožít a přijmout. A zároveň jsem zažila tolik lásky, něhy, respektu, úcty a pokory, jako ještě nikdy. Děkuji všem, kteří byli u toho a chci vám říct DĚKUJI! Děkuji, že JSTE. Obohacujeme se, posouváme se, milujeme se.
Vím, že jsem už definitivně přestoupila do jiné dimenze života. Uzavřela jsem jednu kapitolu. Žiju jiný rozměr. Miluji a jsem milovaná. Poznala jsem co znamená respektovat a milovat. Milovat hluboce a bezpodmínečně. Jsem šťastná. Díky vám všem, kteří jste součástí mého světa. ♥
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za tvůj komentář. Měj krásné dny. Hanka