Den 207-208 - a konec roku 2013

Každý konec je začátkem něčeho jiného.

Rok 2013 končí. Končí i jedna etapa mého života. Mám ráda konec roku a začátek nového. Mám ráda tyto “přelomy”, kdy bilancuji svůj život. Paradoxně jsou pro mě častěji jindy než na konci roku. Ale právě teď jsem se rozhodla, že rok 2014 začnu jinak než všechny ty roky předtím. Začnu vědomým záměrem a plánem na tento nový rok. Proto zítra (2 ledna) odjíždím na Slapy, kde projdu Rituálem splněných přání a svůj záměr si zde pojmenuji a vytvořím. Právě teď z mraků vystoupilo slunce a svítí na mou tvář... cítím jak mi říká, ano, běž a žij naplno!

Jedno z mých rozhodnutí se týká i tohoto blogu. Rozhodla jsem se, že v jeho psaní budu pokračovat, ale nebudu se už zaměřovat na hubnutí. 208 dní trvalo mé “sledovací období”. Už jsem štíhlá, krásná a sexy žena. Ta, kterou jsem ve své podstatě vždy byla. Jen jsem si to měla uvědomit a to se právě stalo. A tak se na sebe dívám do zrcadla (někdy i prostřednictvím druhých lidí) a říkám si… Bože děkuji, já jsem opravdu nádherná. Jsem součástí vesmíru a vesmír je součástí mě. Jsem Bohyně.

Moc bych si přála, aby jsi i ty, kdo právě teď čteš tyto řádky, věděl či věděla, že jsi Bohem či Bohyní. Že jsi součástí vesmíru a vesmír je součástí tebe. Se vším co obsahuje. Se svou malostí i “hnusem” a zároveň se svou velikostí a krásou.

Všechno tohle totiž máme v sobě každý z nás. Každý z nás je zároveň ten největší sráč, zbabělec i manipulátor, prostě “špína”, stín, temná stránka… říkejme tomu jakkoli. A každý z nás je zároveň ten nejlepší a “největší” člověk, jakého si dokážeme vůbec představit. A tohle všechno je prostě Boží! Už jsem to několikrát psala a budu se opakovat, ale pořád mi jdou na mysl slova Jaroslava Duška, který někde řekl, že i to hovno je součástí nás samých a tím, že ho budeme přehlížet či popírat, nezmizí. Tak to prostě je. Ale my děláme i jinou věc, která mi přijde ještě smutnější. Popíráme a špiníme naši “velikost”.

Ano, je mnoho lidí, kteří naopak svou velikost přeceňují a chodí světem jako jedno velké ego, ale proč to dělají? Ta veliká a nabubřelá maska jen schovává to, co se bojí aby nebylo vidět. Nejistotu a “malost”. Přijetím malosti se stáváme velkými!

Nic není jednostranné. Nic není jen černé nebo bílé. Neexistují žádné  hranice mezi nahoře a dole. Neexistuje mužské nebo ženské. Neexistuje pravá nebo levá. Existují jen různé úhly pohledu na jednu či druhou stranu mince. Ale ty strany mince nejdou oddělit. Jsou propojené. Jako všechno v nás.

Proto Vás všechny, kdo čtete tento můj příspěvek prosím, uvědomte si dnes spolu se mnou svou malost i svou velikost. Přijměte malost a přijměte i velikost. Dovolme sami sobě dát sobě i světu to nejlepší, co v nás je. Nespokojujme se s ničím jiným, než s tím nejlepším!

Když se cítíme smutní, plačme. Když se cítíme šťastní, smějme se! Dejme najevo co cítíme. Věřme svým emocím a pocitům. A zároveň jim nevěřme, protože ego s náma pořád hraje nějaký hry :) To spojení sama ze sebou je nutné neustále posilovat a starat se o něj. Věřme intuici. Buďme živí! Autentičtí. Pravdiví. Každý z nás přesně ví, kdy sám sobě lže a kdy je sám k sobě pravdivý.

Žijme tady a teď, dělejme to, co nás baví a naplňuje, prožívejme vše jako by to bylo poprvé a zároveň naposledy a plánujme tak, jako bychom nikdy neměli umřít.

Moc vám přeji ať je rok 2014 magický, plný nádherných okamžiků a také plný všeho, co patří k životu. I když nás to může v první chvíli bolet! Ale vězte, že bez bolesti nepoznáme radost. Bez nenávisti a strachu nemůžeme poznat lásku. A bez tmy nikdy nevidíme světlo…

Krásný Nový rok 2014 ♥ s láskou Hanka

PS. přidávám jednu modlitbu, kterou mě dnes inspiroval jeden z mých přátel. Tady je.

"Nepřeji Ti, abys zůstal ušetřen nějakého utrpení,

protože vím, že stejně nezůstaneš.

Nepřeji Ti, aby po Tvé tváři netekly slzy,

protože je stejně nezadržíš a pláčem se Ti uleví.

Nepřeji Ti, abys nezakusil bolest,

protože už ji stejně dávno znáš.

Víš také, že utrpení zušlechťuje,

že slzy očišťují srdce a bolest je zároveň zraňuje i posiluje.

Něco bych Ti ale přece jen rád popřál.

Abys byl za všechno vděčný,

i když se Ti to třeba nelíbí.

Abys opatroval vzpomínky na dobré věci, které jsi zažil,

i když jich možná není až zas tolik.

Abys byl statečný,

i když si myslíš, že už to nejde.

Abys svůj kříž zbytečně neodhazoval,

protože kolikrát ho odhodíš, tolikrát se budeš vracet a sbírat ho.

Abys ho mohl donést až na vrchol, na nějž je nutné vystoupit,

i když se zdá nedosažitelný,

Aby dary, které v sobě máš, rostly pomalu,

ale po celý rok aby Ti pomáhaly.

Abys nikdy neměnil přítele, který je opravdový;

i když udělá chybu, abys mu odpustil a neopustil ho.

Abys mohl dávat radost, sílu a naději těm, s nimiž Tě pojí láska."

Irská modlitba

Děkuji vám za vaši přízeň a ze to, že jste. Bohové a Bohyně ♥